photo by Ola Vatn and Voldseth
“…Le jeu de guitare de Stian Westerhus révèle une subtilité que ses habituelles incursions noisy peinent à dévoiler de façon aussi nue, alors que les atonales cordes des violons ne cessent de poser des tentures effondrées. Beau, solaire et sensible plus que tout autre, ce disque n’est pas de ceux qui bousculent, qui heurtent, mais il est de ceux qui se risquent dans des endroits fort peu pénétrés de nos jours. Deux voix, souvent à l’unisson, une guitare, un violon et quelques notes d’orchestre suffisent à faire de ce disque résolument tout à la fois baroque et neuf une plongée dans un siècle passé ou à venir (tel qu’on l’aimerait). Musique de chambre où l’audace harmonique et les arabesques vocales créent de la beauté à chaque seconde, All Losses Are Restored est un très beau disque, de chansons certes, mais de chansons d’un siècle indéterminé, rendant hommage à l’un des plus grands dramaturges de tous les temps. Comme Shakespeare l’écrivait dans Jules César: « Si vous avez des larmes, prépa-rez-vous à les verser”.
Laurent Nerzic, Revue & Corrigée
“Dans la Mission 232 de Solénoïde, un duo inattendu a émergé, portant avec lui un univers sonore aussi surprenant que captivant. Stian Westerhus, guitariste émérite, et Maja S. K. Ratkje, vocaliste de renom, ont présenté un amalgame musical étrange et envoûtant, mêlant guitare, orgue et violons, sur fond de textes de Shakespeare. Leur album collaboratif, “All Losses Are Restored”, paru le 15 mars 2024 sous le label Crispin Glover Records, est une véritable invitation à un voyage musical singulier. Dès les premières notes de l’album, l’auditeur est plongé dans un monde sonore où la décadence éclairée côtoie la virtuosité artistique. Sur une instrumentation acoustique, parfois dissonante, parfois claire, les voix de Maja et Stian s’entremêlent dans des registres évolutifs, tantôt naïfs, tantôt solennels. Les textes de Shakespeare ajoutent une dimension poétique et théâtrale à l’ensemble, transportant l’auditeur dans un univers où se mêlent mystère et captivation. (…) All Losses Are Restored est une ode à la créativité et à l’expression artistique. En défiant les conventions de l’industrie musicale, Ratkje et Westerhus nous offrent un voyage musical unique, où la beauté et la poésie de l’œuvre de Shakespeare rencontrent la virtuosité et l’inventivité de deux artistes exceptionnels.
Solénoide
“(…)Songs von fragiler Schönheit, wie sie schon lange nicht mehr, wenn überhaupt jemals zu hören war. Und zu guter Letzt singen sie im Duett Thou Blind Fool. Fabelhaft.”
‘felix’, Freispruch
“Nach der krachigen Einladung, näher zu kommen, öffnen Westerhus & Ratkje den Vorhang zu so nicht von ihnen erwartetem Dark Cabaret. Zu nur akustischer Gitarre, summendem, orgelndem oder tubadunklem Harmonium, zartbitter diskanten Fiddelstrichen – wie Westerhus sie schon bei „The Matriarch and the Wrong Kind of Flowers” geigte – (…) führen sie als erstaunliches Sängerpaar ‘The Gravedigger’ auf, ‘All Losses are Restored’, ‘Walking Shadow’, ‘That Time of Year’ und ‘Thou Blind Fool’. (…) Wer Westerhus’ Stimme bei „Maelstrom” und „Amputation” schon intensiv empfunden hat, der wird hier wieder Strophe für Strophe gefesselt. Bis hin zu Dowland’scher Feierlichkeit. Bis wenn er zuletzt auf Ratkjes bebend artikuliertes Love, what are you doing to mine eyes, that they behold but see not… (Sonnet 137) schmerzlich hauchend erwidert: Mine eye and heart are at a mortal war / How to divide the conquest of thy sight (Sonnet 46), mit himmelschreiend gefiedeltem Schlussakkord. Wie unfassbar gut ist das denn?!?”
Bad Alchemy
“Das Album beginnt mit unheilvollen und kontemporären Krach, doch schnell arbeitet sich daraus eine Melodie heraus und Majas himmlischer Gesang setzt ein. Und so entwickelt sich langsam ein Album zwischen Klassik, Jazz und ein wenig Folk. Die akustische Gitarre ist neben einer Violine und dem eindringlichen Gesang beider ganz klar dominierend und diese Kombination bringt das Album sehr nah an viele Neofolk-Bands, was von den Mollklängen, dem wehmütigen Gesang und der eingestreuten Elektronik unterstützt wird.
In diesen wunderbaren Kontext fließen aber auch immer kontemporäre Klänge ein, jazzige Parts und schwebende Sounds veredeln das Gemisch. Durch den permanenten Duett-Gesang, mal von der weiblichen, dann wieder von der männlichen Stimme geführt, ergibt sich durch den erzählerischen Stil eine Stimmung wie in einem düsteren Musical. Aufgerissen wird dieser Sound immer wieder von rockigen Einschüben, die jedoch auch vom Duett-Gesang überlagert werden. Oder aber es gibt okkultisch-horrorartige Gesangseinschübe, die den Klang aufbrechen. Dieser Sound ist wunderbar durch ein Harmonium und akustischen Instrumenten gefüllt, die Musik atmet tief, man hört die Saiten kreischen und das Harmonium klappern und schnaufen, ja auch mal die Stühle im Studio quietschen. Dieser Sound lässt einen das Gefühl, man säße neben den Musikern im Studio, während diese dieses Kleinod von Musik produzieren. Der Grundtenor dieses feinen Albums ist düster-melancholisch, aber es wird immer wieder aufgehellt, und die süßen Melodien und der gefühlvolle und ausdrucksstarke Gesang bringen jedoch viel Abwechslung und einen schönen Spannungsbogen in das leider viel zu kurze Werk. Ein sehr außergewöhnliches, und doch außergewöhnlich eingängiges Album (für den geübten Experimentalmusik-Hörer).”
Wolfgang Kabsch, Hand Written Mag
“…det er ekstra gripende å høre disse tidvis ekstreme utøverne i en akustisk setting. Like sterkt og karakteristisk, men i et lydbilde preget av kassegitar, «salmesykkel», fele og noe meget skummel perkusjon. De intenst vakre låtene tar utgangspunkt i Shakespeare-tekster, i hovedsak hans sonetter, der albumtittelen «All Losses Are Restored» også er hentet fra. Teater- og kabarétpreget er av det dirrende slaget, i et melodisk alvor med åpning for mer irrasjonelle stemningsendringer.”
Audun Vinger, DN Magasinet
“Sia nella produzione solista di Stian Westerhus che in quella di Maja Ratkje, una vaga reminiscenza classica talvolta emerge dalle dissonanze e dalle soluzioni improbabili che contraddistinguono la loro musica. Ècome un’apparizione fugace che per un attimo si insinua fra gli impossibili vocalizzi, una presenza che anima sottotraccia i loro suoni anomali e li vivifica attingendo ale memorie del passato. Una tenue luce sullo sfondo che però in questo loro primo lavoro in coppia intitolato “All Losses Are Restored” si intensifica sino a illuminare tutta la scena, divenendo l’asse portante di un album interamente basato sull’elaborazione di alcuni sonetti di Shakespeare in forma di moderni madrigali, composizioni che suonano come un singolare ibrido di blues e musica barocca. La strumentazione è ridotta all’essenziale – un harmonium dell’Ottocento, un violino, una chitarra acustica e qualche oggetto di metallo – ma da essa scaturisce una varietà di inusuali armonizzazioni che accolgono in sé con estrema naturalezza Pergolesi e Nick Cave, la musica da camera e il folk, il vaudeville e la liturgia sacra. Le due voci si incontrano e collidono, si fondono all’unisono o si frammentano in un gioco di specchi, liberando l’immaginazione e le energie attraverso un intreccio di eleganza e sensualità, classicismo e immediatezza. [7.8]”
Massimiliano Busti, Blow Up
“Cosa può accadere quando due sperimentatori che praticamente tutto hanno già tentato uniscono le loro forze per dare tributo al Bardo di Avon? DiIcile immaginarselo, ma ascoltando il disco di Maja S. K. Ratkje e Stian Westerhus si resta sorpresi… basiti quasi. In primis la copertina, a cura dell’illustratrice Zoe Keller, ci presenta un’immagine candida e bestiale nel medesimo istante: farfalle, un biscione, lo scheletro di un uccellino, una spina dorsale. I primi 25 secondi sono contornati da rumori di ferraglie, attrezzi, che però scompaiono lasciando al basso e agli archi il compito di sostenere prima la voce di Maja e poi quella di Stian. Soul quella di lei, epica quella di lui, Wno a perdersi completamente in un mondo arcaico e magico. Vengono in mente i grandi duetti, su tutti quelli che hanno visto Nick Cave lasciar entrare nel suo mondo le sue muse, ma emerge la capacità di Maja e Stian di muoversi in maniera poco ortodossa, all’interno di un suono che si fa tridimensionale e dinamico, quasi quanto quei libri le cui pagine, vanno a formare Wgure ed immagini. Un violino, un armonium, una chitarra acustica e qualche effetto rudimentale per mettere in scena la magia delle storie, la perdizione e la paura, la genesi e l’intensità. Dovremmo chiamarla musica folk perché si perde nei secoli passati e si presenta a noi come oggetto fuori dal tempo e magico, oppure teatro perché basterebbe un palco e i due corpi per trasportarci ovunque. Magari ancora mitologia o leggenda, perché i due musicisti della Norvegia dalla quale provengono prendono spunti ed attimi nella quale la tensione diventa insostenibile, come in una “Walking Shadow” da far accapponare la pelle. All Losses Are Restored è un disco che riesce a ricollegarsi alla nostra parte più arcaica e ci restituisce la magia della registrazione, dell’emozione e del coinvolgimento più puro e senza fronzoli. A chi per primo ebbe l’idea di invitarli a proporsi in un set acustico all’Oslo Jazz Festival del 2019, provocando probabilmente tutto questo, una sola parola: grazie.”
Vasco Viviani, The New Noise
“Un inedito duo delle meraviglie formato da Stian Westerhus e Maja S. K. Ratkje debutta con una raccolta di canzoni fuori dal tempo, All Losses Are Restored. Un organo del XIX secolo secolo dona sacralità all’eleganza con cui i due musicisti hanno arrangiato i sei brani del mini album. Un cortocircuito temporale che sembra ripercorrere la storia del Rock In Opposition degli Art Bears, gli eccessi spaventosi di Diamanda Galás e il folk-blues eterno di Bert Jansch. Le liriche tratte dalle opere e dai sonetti di Shakespeare conferiscono ancora maggior fascino ad una proposta musicale unica nel suo genere. DA NON PERDERE.”
Roberto Mandolini, Rockerilla
“Na kolaborativních deskách se umělci často představují v novém světle. Reagují jeden na druhého, vydávají se do neprobádaných zvukových spekter, přísně kontrolují ego. Na prvním společném albu All Losses Are Restored experimentálního kytaristy Stiana Westerhuse a skladatelky Majy S. K. Ratkje ale stojí v popředí především souhra. Souhra tak dokonalá, až se zdá, že spolu hrají odjakživa. Westerhus s Ratkje společně improvizují od roku 2019, spojeni vzájemnou radostí z melodických kontrastů, touhou kombinovat (dis) harmonie a zalíbením v shakespearovské lyričnosti. Z jeho sonetů pramení inspirace pro poetický a malebný hudební svět, který je ale i syrově drsný. Až se z něho svírá srdce. Náhlá úzkost se však záhy rozplývá v konejšivé katarzi. Docela jako v klasikově sonetu: „All losses are restored and sorrows end.“
I Westerhus s Ratkje píšou příběh. Se spoustou neplánovaných odboček, charakterových změn, dějových zvratů. Na jejich řádcích se ob- jevují antonyma mazlivých melodií a hartusení železných krámů, rezonuje medový hlas i sípou ochraptěná hrdla. Všudypřítomné tóny kytary dávají vzpomenout na rozevlátý jazz, zemité hlasy na waitsovské písničkářství, harmonium z 19. století zase evokuje hudební doprovod k nedělní liturgii. Ale All Losses Are Restored není album přeplněné zvuky, nástroji či tématy. Ve skutečnosti je skromné a v danou chvíli si vystačí s naprostým minimem. Rytmy se rozvíjejí nenápadně, vlastně jen opatrně šramotí v pozadí, kakofonie se nikdy neutrhnou z řetězu, i když s ním cloumají ze všech sil. A namísto pro autory příznačného užívání efektů a samplů jsou zvuky výhradně akustické, zřejmé, a mísí syrovost norského folkloru s mnohem bezstarostnějšími smyčci. V ději tohoto hypotetického příběhu se dá orientovat velmi snadno. Kapitoly se nemíhají ve složitých časových skocích, ale přirozeně na sebe navazují. Jen v každé písni hraje hlavní roli trochu jiná hudební postava. Vášnivá šansoniérka, opilý varhaník, utajení milenci ukrývající se se svým útlocitným duetem před nenechavýma očima okolí. Všechny nesou na bedrech kus tíže světa i nespoutanou radost ze života. Písně na All Losses Are Restored se dokážou teskně rozskřípat i vzedmout do povznášející gradace. Umí bouřit i rozkvétat, škrábat i hladit, a přitom se nepodbízet. Nepotřebují se zalíbit.”
Jakub Koumar, FullMoon
“(…) All Losses Are Restored, with its unique and timeless instrumentation, finds its inspiration in a like-minded, mystical, brutal and flowery universe of William Shakespeare’s words. And there are no better musicians, with great and irreverent sonic imagination than Westerhus and Ratkje who can transform such a challenging and enticing task and bring the never-ending textual work of Shakespeare into their sonic universes. (…) It is profoundly beautiful, seductive, mysterious and magical (as the cover artwork of Håvard Winther Gjelseth suggests), not only due to the commanding, expressive and emotional voices of Westerhus and Ratkje and their natural rapport but also because of their imagination and the original manner of breathing new, dramatic life into Shakespeare’s work. All Losses Are Restored is an indispensable gem and clearly one of the best albums of 2024.”
Eyal Hareuveni, Salt Peanuts
“(…) All Losses are Restored looks to Shakespeare as its muse as Westerhus and Ratkje merge their new traditional approach to music with the wordage of the bard and truly there could be no more perfect material. The album comprises six songs, with the lyrical content being drawn from Shakespeare’s bleaker side – Sonnets 30, 73 and 137 not to mention some of his most revered tragedies including Hamlet and Macbeth. ‘The Gravedigger’ opens proceedings with simple acoustic plucking and background organ as Ratkje’s Kate Bush-esque vocal (obvious but true) enters soon followed by Westerhus’ intoning of Hamlet’s gravediggers. Brechtian in ambiance, the music here provides the perfect accompaniment to the denouement of the Danish king. Following on, the title track based on Sonnet 30, is heavily reminiscent of Nico’s European modern classical avant-gardism, while ‘Verona’, originally a Westerhus number is an ode to one of the most Shakespearean cities of all. Here, vocals tiptoe in before some exquisite violin and acoustic guitar. The combination of the two instruments and voice creates something quite beautiful – melody and heartbreaking harmony. (…)It is the interplay and manipulation of voice that really make this album so fascinating. ‘That Time of Year’ is equally compelling, strings and organ propelling the lyrical spirit as Ratkje similarly stretches her voice. And so, to the finish – the wonderful ‘Thou Blind Fool’. Once again, echoing the spirit of Cale and Nico but with Walker-esque vocal. Ratkje gives way to Westerhus before they join together for the rousing climax. The perfect theatrical end.”
Sarah Gregory, Musique Machine