Vannstand reviews (in English, Czech, Chilean)

Loop: (…) In Norway, as in other countries, the sea level has risen as a result of climate change. Ratkje declares: “Sometimes you find yourself playing something that grows stronger and stronger, or sounds bigger and bigger. Sea levels may rise significantly, or just a bit, but they WILL rise.” (…)

This eight-piece album is playful, unpredictable, where the violin chords, the buried voices, the movement of the sea, and the piano notes take their own direction, while at other times they meet and mix creating a compulsive language that goes in crescendo, reaching different climaxes. Ratkje’s voice which has different timbral properties, intervenes subtly, merging with the acoustic instruments, while the role in children’s voices is marked throughout the album. This role will also be essential for these children to raise awareness and produce changes in decisions that affect the environment. (Guillermo Escudero)

Record link

A Closer Listen: Vannstand begins with what sounds like underwater breathing, a quiet back and forth surrounded by something that feels vast and yet is made up of but a few tones and noises. The sensation of a great multiplicity coming into being from the voices of a few marks the entire album, like looking at the sea from the beach and knowing there is an infinity contained even within our limited perspectives. Instruments gradually come into play, but never in a decisive way, never in the interest of mastery and perfection, but softly and carefully as unique strands of an egalitarian musical environment in which no singular sound or their collective equivalent takes over the rest. That does not mean everything sounds flat or that there are no interesting dynamics where a type of sound takes center-stage, but that there is no leading voice. Putting it differently, Vannstand truly feels like it grows from play.

Maja S.K. Ratkje has been one of the most interesting composers working within the noise and experimental scenes in the past couple decades, tracing a multi-faceted voyage through styles and methods that engage with everything that we understand as ‘music’ has come to exclude. In the case of this album, that means integrating children musicians in-training from different cities, who interpret graphic scores produced with water level measurements from the Norwegian populations indicated in the title tracks. But their role is not simply instrumental – sometimes the kids can be heard speaking over the sound of the waves, and it is in their playing that we can find their particular expressiveness, rather than in their domain over their chosen tools. As the drama of the Vannstand (which translates as “sea level”) develops into increasingly intense moods, their interactions grow more adventurous, but not in an avant-garde, brazen manner. The unexpected and the unknown are here not the negative implications of the sea’s infinity, but its positive qualities of fullness and abundance, an excess that puts the life of our species, among many others, at risk. Thus, the exciting unpredictability of the children’s play(ing) seems to flow from a certain gentleness, from a humbling place where noise does not mean harsh abrasion but the steady low grumble of the waves crashing; awe is not paralysis before the sublime, it is a moving sadness before beauty without end, an uncertainty that does not whisper ‘no future’ but ‘too much’ of it.

The cover art by Frida Helene Haltli shows an earth personified, where the ‘outside’ is just more earth: relatively few kinds of sounds and instruments make up this album, and yet it feels like there are many, like every time the winds or the strings come in they are entirely new. Whereas different professional musicians would sound alike, in the sense that they are all expected to meet certain standards, all the different children from different cities sound startlingly unique in their playful approach to every instrument. Thanks to Ratkje’s studio intervention, they’ve all come together into one album, but the composer has taken care not to unify their participations into a singularly-minded production. This is what makes the music feel so vibrant and genuinely organic, inasmuch as we are listening to many voices condensed into relatively few instruments, projecting a diversity of sounds that seems to transcend the amount of players involved. It creates an exploratory sound-world where no voice takes over another, where the ‘outside’ is not the coldness of the void but simply more of itself, always warm and thoughtful.

Vannstand is about an uncertain future, but it is more complex than a unitary idea that finds in apocalypse or brightness its foremost expression. It resists either doom or blind hope, and it is in the vitality of all of its players where it finds another path, one in which the fear that everything will change is accompanied by the reassurance that we can pick each other up as we stumble towards the unknown. Instead of a hard, defined (musical) program, here we have a diffuse, relatively sweet and peaceful invitation to play with each other to better understand our role in a world heated up by the greed of those who would make themselves protagonists and leaders of our collective voices. (David Murrieta Flores)

Best of Bandcamp Contemporary Classical: April 2021 | Bandcamp Daily: In the nearly five years I’ve been writing this column, Vannstand (“Sea Level”) is the first recording I’ve found that’s played entirely by children. Conceived and developed by Norwegian composer Maja S.K. Ratkje, the piece aims to draw attention to the man-made impact of changing sea levels along Norway’s western coast using graphic scores created using environmental data. Working with school children in four different cities (Bergen, Oslo, Stavanger, and Harstad) she created sound installations built from field recordings, spoken word, and inventive conducting. These installations allowed kids with varying degrees of musical training to forge a surprisingly dynamic range of textures and colors that correspond to sounds and information about the potential devastation visited upon the coastline.

While the project was never intended to produce a recording, during the lockdown Ratkje realized how much material the endeavor had produced, and she assembled the sounds into eight cogent pieces that neuter any sense of amateurism with a wide-open exploration of sound generated by participants who clearly bought into the effort. It’s astonishing how effectively Ratkje guides the children along, embracing unusual techniques rather than conventional playing to forge a beguiling, ever-shifting musical fabric that evokes the dynamic sounds of the natural world in a wonderfully instinctual, honest fashion. (Marta Forsberg)

Full Moon #122: Uznávaná norská avantgardní skladatelka Maja S. K. Ratkje se během dvacetileté kariéry zdaleka nepohybovala jen na poli současné vážné hudby. Její pozoruhodně bohatý autorský katalog zahrnuje orchestrální i komorní skladby, opery pro děti do tří let, ale také multimediální instalace, tvorbu pro divadlo, galerie. A zvlášť bohaté jsou její zkušenosti s noiseovou hudbou, ať už ve dvojici Fe-Mail nebo ve spolupráci s hlukovým veteránem Lassem Marhaugem. V projektu Vannstand (Vodní hladina), který vznikl roku 2015 na objednávku norské společnosti pro soudobou hudbu nyMusikk, spojuje téma životního prostředí a podoby planety, kterou zdědí naši potomci, s netradičními, ale zároveň vlastně velmi přirozenými tvůrčími východisky.
V osmi částech alba obsahujícího výběr skladeb z původního projektu navštěvujeme pobřeží tisíce kilometrů vzdálených měst Harstad, Bergen, Stavanger a Oslo, která odnepaměti žijí z přítomnosti moře. Základem pro vznik těchto zvukových kompozic se staly údaje zaznamenávající běžné proměny výšek vodní hladiny fjordů v závislosti na odvěkých přírodních cyklech a vlivech Měsíce, které jsou v současnosti proměňovány globálním oteplováním. Na jejich základě pak Ratkje vytvořila grafické partitury interpretované místními dětskými hudebníky.
Organickými skladbami, vyžadujícími kvůli specifickému notovému zápisu velkou míru improvizace, prochází odlišné nálady a podoby vody. Od větrného Bergenu a jeho příbojových vln ve zvucích smyčcových nástrojů, fléten a recitací slova voda v různých jazycích se přesouváme ke třpytivé hladině Harstadu, ztvárněné xylofonem. To klidný Stavanger je zanedlouho bičován rozbouřeným vlnobitím ve strhujících tremoech smyčců. Většina lokalit je zhudebněna vícekrát, a posluchač tak má možnost slyšet dané pobřeží zachycené v rozdílných podobách. Často jsou používány také méně tradiční techniky hry na hudební nástroje i využití lidského hlasu. A tak třeba Harstad C překvapí hřejivými barvami klarinetů, přelévajícím se voláním dětského sboru a brnkáním na struny klavíru.
Přibližně čtyřicetiminutové album, jehož zvukovou realizaci a zdařilý mastering obstarala autorka, ukazuje, že dětská schopnost improvizace a kreativita, dosud úplně nezformovaná naučenými hudebními pravidly a případným ostychem, je stejně hravá a proměnlivá jako voda samotná. Citlivou editací dětských partů Ratkje pod rukama vznikly mnohovrstevnaté skladby, které navzdory tématu nevyznívají pouze temně či úzkostně. Proudí z nich také přirozená radost a mnoho pasáží doprovází upřímný smích s doprovodem šumění mořských vln.
Pro děti měl projekt jistě hned několik významů, a to nejen pro rozvoj jejich vztahu k přírodě a přemýšlení o uměleckém pojetí takto důležitého tématu. Umožnil jim také zažít radost z hudební tvorby, podpořil zvědavost při objevování mnoha možností hudebních nástrojů, vnímání různě zkušených spoluhráčů nebo práci s netradiční partiturou, se kterou se často do styku nedostanou mnozí dospělí hudebníci.
Skladatelčin dlouhodobý zájem o ekologii se tak krásně propojil s nadějí ve vyrůstající, ale i tu naši generaci, která snad předá planetu do opatrnějších rukou. (BARBORA KADLÍČKOVÁ)

Loop: Maja S. K. Ratkje, es música, cantante, multiinstrumentista y artista noruega.  Posee una una discografía de más de 100 álbumes y ha escrito música para danza, obras de teatro de radio e instalaciones de galerías. Es miembro de la Akademie der Künste de Berlín. Participa en varios proyectos como Sult/Hunger, Aeolian, Spunk, Avant Joik, Maja S. K. Ratkje & Stian Westerhusentre, entre otros muchos.  Cuando escuchó la música electrónica de Karlheinz Stockhausen y Arne Nordheim, decidió ser compositora de música contemporánea. En Noruega, como en otros países, el nivel del mar ha crecido producto del cambio climático. Ratkje declara: “A veces te encuentras tocando algo que se hace cada vez más fuerte, o suena cada vez más grande. Los niveles del mar pueden aumentar significativamente, o solo un poco, pero SUCEDERÁN”. Motivo por el cual se crea “Vannstand” (que significa nivel del mar), Maja Ratkje, utiliza medidas locales del nivel del mar para crear partituras, que son interpretadas musicalmente por niños.  Este disco de ocho piezas es lúdico, impredecible, donde los acordes del violín, las voces soterradas, el movimiento del mar, las notas de piano toman su propia dirección, mientras en otros momentos se reúnen y mezclan creando un lenguaje compulsivo que va en crescendo, alcanzando diferentes clímax. La voz de Ratkje que tiene diferentes propiedades tímbricas interviene sutilmente, fusionándose con los instrumentos acústicos, mientras el protagonismo en las voces de niños está marcado en todo el álbum. Este protagonismo será también fundamental para que estos niños generen conciencia y produzcan cambios en las decisiones que afecten el medio ambiente. (Guillermo Escudero)

This entry was posted in Vannstand. Bookmark the permalink.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *