blog.respekt.cz
25. 6. 2013 00:38 – Ondřej Hojda, čtenost: 56x, karma: zatím neurčena
Píšu sem o prostoru a do něj patří i hudba, zvlášť zní-li na některých místech. Červnem začíná v Norsku přehršel letních hudebních festivalů. Zmíním se teď jen o jednom. Nejsem hudební kritik ani hudebník, ale jsem nadšený posluchač. Hodnocení omezuji na minimum. Že to za to stálo, se rozumí.
(…)
Sobota 8. 6. Smooth Automators
Opět Kunsternes hus. Elektronik Stephan Goldmann napsal novou skladbu Trails pro norské akustické kvarteto Pinquins. Mladé dámy hrají na perkuse a mechanický rytmus se přelévá v akustický, zní to víc jako souznění než jako dialog. Poté přicházejí Aura Satz, Maja S. K. Ratkje a Anton Lukoszewieze. Předem znám jenom Maju Ratkje, umí neuvěřitelně pracovat s hlasem a uplatňuje to v různých projektech, často improvizuje. Utkvělo mi její album, nazvané jednoduše Voice. Už jsem ji také slyšel v Praze naživo; v Národní technické knihovně hrála na narozeninách časopisu His Voice. V In and Out of Synch ale její hlas nedominuje. Je tma, nahoru se promítá film, dole uprostřed hoří oheň, který má svou strážkyni se zapalovačem. Vpravo cello (Lukoszewieze), vlevo hlas (Ratkje). Vzadu vrčí 16mm promítačka. Oheň se zvedá podle zvuku, je to drama, v reálném čase vzniká živá zvuková stopa k filmu. Nakonec zase něco úplně jiného; sarkasmus a humor. Projekty Vicki Bennett (People Like Us) už jsem viděl na výstavách současného umění. Stejně jako ony jsou i Consequences (One Thing leads to Another) tematicky sestříhané záběry ze známých filmů, které doprovází podobně vrstvená akustická koláž. V předsálí pokračuje DJ a bar je otevřený, jako skoro každý večer. Kunsternes hus je přitom něco jako v Praze Mánes, bude to tam někdy takhle fungovat?
